Mám nějaké drobné zkušenosti s DTP a grafikou v CorelDRAW, tak jsem se rozhodl zjistit, jak si v oblasti sazby tiskovin stojí Microsoft. Ten má v nabídce svou aplikaci Publisher. V rámci Office se nabízí už od roku 1997 (samostatně se prodává dokonce od roku 1991), tak jsem se rozhodl vypátrat, jestli už dospěl a jak se vlastně vyprofiloval.
Tajemný jako hrad v Karpatech
Publisher se tváří jako entry-level aplikace, tedy nemá ambici stát po boku profesionálních nástrojů jako QuarkXPress či třeba PageMaker. To se dočteme ve všech materiálech Microsoftu. Co přesně ale Publisher zvládá a co ne, to se nedá nikde zjistit.
O Publisher jsem se zajímal už před třemi lety, když jsme v Oddělení dokumentace a analytiky na Nejvyšším správním soudu zvažovali, že budeme vydávat Sbírku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vlastními silami, bez zdlouhavé spolupráce se soukromým vydavatelstvím. Na sazbu takové sbírky se mi zdál Publisher ideální. Netušil jsem ale, že ani na toto by – díky jednomu drobnému nedostatku – nestačil.
Už po několika kliknutích jsem zjistil, že Publisheru schází mnoho funkcí, které má Word, a některé zde existují ve velmi omezené podobě. Oproti Wordu má Publisher navrch vlastně jen tehdy, kdy uživatel chce:
- tisknout brožury (sešity);
- tisknout pomocí pokročilých nastavení oboustranného tisku;
- vytvářet publikace s vzájemně propojenými textovými poli (s přetékáním textu z jednoho do druhého);
- vytvářet tištěné kalendáře;
- mít větší kontrolu nad obtékáním textu okolo obrázků s nepravidelnými okraji.
Verze 2010
V současné verzi 2010 nabízí Publisher nové uživatelské rozhraní s pásem karet, pod tímto kabátem se ale skrývá jen mírně vylepšená původní aplikace. Změnilo se jen pár drobností:
- Přibyla možnost opatřit obrázek titulkem. Vytvořit seznam titulků na konci publikace, jako to umí Word, ale nelze.
- Je možné vzájemně prohodit dva obrázky, případně pouze jejich formátování. Taky je možné měnit zdroj obrázku pomocí drag-and-drop.
- Obrázky mohou být oříznuty do nepravidelných tvarů s pomocí ořezových bodů (vektorů).
- Mírného vylepšení doznaly zástupné symboly obrázků a systém umisťování objektů na stránce.
- Nová funkce Stránky katalogu, která umí podobně jako Hromadná korespondence získávat data (a pomocí těchto dat i obrázky) z datových zdrojů a dosazovat je do zástupných symbolů na stránce.
- Existuje nyní i 64bitová verze.
- Nyní je možné ukládat publikaci do formátů PDF a XPS.
- Publisher podporuje OpenType funkce jako jsou stylistické sady, ligatury apod.
- Při oboustranném tisku se dá zobrazit náhled stránky „prosvíceně”.
Filozofie práce
Předpokládal jsem, že Publisher existuje hlavně proto, aby autor publikace (nebo třeba tým spoluautorů) nejprve napsal text spolu s tabulkami a obrázky ve Wordu, exportoval jej do Publisheru a tam vše vyladil pro tiskové účely. Ani to se nepotvrdilo.
Ve Wordu by si uživatel měl raději napsat pouze mírně formátovaný text, případně s obrázky, nicméně pokud možno bez tabulek. A měl by si text roztřídit do jednotlivých stylů. Víc by raději ve Wordu dělat neměl. Před importem do Publisheru by si měl uživatel pořádně rozmyslet, jak nastavit okraje stránky. Publisher totiž při importu automaticky vytvoří potřebný počet stránek a v každé z nich vytvoří textové pole podle okrajů první stránky. Pokud uživatel importuje texty, provede další úpravy a teprve pak zjistí, že má okraje stránky nastavené špatně, může začít od píky. Po změně okrajů stránky se totiž velikost textového pole na stránce nezmění. Žádný způsob, jak hromadně upravit objekty (textová pole) na více či všech stránkách publikace, jsem neobjevil.
Importy
Při importu se tabulky z původního dokumentu přetahují se svou původní faktickou šířkou, i přesto, že v původním Wordovém dokumentu měly šířku nastavenou s pomocí procentní hodnoty šířky stránky. Proto je lepší si je vytvořit až v samotném Publisheru. Zvláštní.
Při importu se občas stane, že se u některých stylů bezdůvodně změní font. Konkrétně se mi několikrát stalo, že se u stylu „Bez mezer” (který se od stylu „Normální” liší pouze výškou řádkování) najednou po importu objevil jiný (často bezpatkový) řez písma.
Pokud původní Wordový dokument obsahuje poznámky pod čarou, vysvětlivky nebo citace, do Publisheru se nepřevedou. Ostatně, Publisher poznámky pod čarou vůbec nepodporuje, nedají se vytvořit ani ručně po importu. Kvůli tomuto nedostatku se Publisher nedá použít pro žádné vědecké publikace, sbírky soudních rozhodnutí a podobné tituly.
Taky není možné importovat XML dokumenty, jako to umí například LaTeX.
Světlé stránky
Pokud vyjdeme z úvahy, že Publisher je něco jako odvozenina Wordu určená jednostranně pouze pro některé náročnější tiskové účely, a ne profesionální DTP software, dá se u něj mluvit o několika opravdu užitečných vlastnostech.
Tak například, tisk brožur je s Publisherem hračka. Při náhledu tisku si uživatel zvolí tuto možnost a Publisher mu propočítá všechny přední i zadní stránky. A je možné si nechat listy při náhledu prosvítit a vyvarovat se tak nepříjemných překvapení při samotném tisku. Dají se však tisknout jen dvě stránky na list, čtyřstránkové listy Publisher neumí.
Díky možnosti zobrazení účaří může mít uživatel v určitých chvílích mnohem lepší kontrolu nad sestavením vícesloupcových publikací a taky nad obtékáním textu okolo plovoucích objektů s nepravidelnými okraji.
Hodně užitku mi přinesla jedna jednoduchá funkce: klávesa Tab, pomocí níž se postupně přemisťuje kurzor (focus) z jednoho objektu na stránce na druhý. Pokud se na stránce nachází objekt, který se schovává za jinými objekty, není nutné pořád objekty skrývat, nebo jej hledat v nějakém podokně výběru. Mimochodem, podokno výběru Publisher nemá.
Uživatel má také možnost zobrazit si i při samotné práci (tedy ne jen v náhledu tisku) protější dvojstránky tak, jak budou vypadat při tisku. Word umí samozřejmě taky zobrazit dvě stránky vedle sebe, nebere při tom ale v potaz, že první a druhá stránka zpravidla nestojí naproti sobě. Ale hlavně – při zobrazení dvojstránek se dají doprostřed dvojstránky umisťovat objekty, takže se zobrazí a vytisknou rozloženě na obou protějších stránkách. To Word nezvládne.
Pokud se uživatel rozhodne odstranit stránku (stránky), Publisher zkontroluje, zda to nerozhodí páry protějších stránek. Pokud ano, uživatele upozorní a dá mu možnost couvnout.
Stinné stránky
V Publisheru se dají vytvářet kalendáře v měsíčním zobrazení. Kalendáře mají povahu stavebních bloků, takže stačí zvolit si měsíc, rok a místo, kam jej chce uživatel do publikace vložit. Potíž ale nastává ve chvíli, kdy uživatel v již vloženém kalendáři provede nějaké formátování a pak zjistí, že kalendář má zobrazovat jiný měsíc. Změnu měsíce už provést nemůže.
Trochu problematicky působí i funkce Stránka předlohy, která slouží k sjednocení vzhledu stránek. Dá se dobře využít, bohužel se ale při práci stává, že uživatel musí pořád přepínat mezi zobrazením normálním a zobrazením stránky předlohy.
Při vytváření publikací s barevnými fotografiemi citelně schází možnost zobrazit histogram obrázku a případně upravit světlá místa a stíny s pomocí křivek.
Jak jsem zjistil, volba pásu karet Formát > Upravit > Přebarvit není totéž co volba dialogového okna Formát obrázku > Obrázek > Vzhled obrázku > Barva. Vzhledem k tomu, že ostatní volby v dané skupině pásu karet už odpovídají příslušným volbám v dialogovém okně, trochu to mate.
Publisher, stejně jako Word, obsahuje chybu ve funkci Hromadná korespondence. Při vkládání zástupného symbolu s oslovením se namísto jména a příjmení vloží pouze náhradní oslovení „Vážený pane, vážená paní”.
V jedné publikaci se navíc nedají použít naráz funkce Hromadná korespondence a Stránky katalogu. Publisher, stejně jako Word, neumí kombinovat dva datové zdroje, takže se asi nic jiného čekat nedalo. Ve Wordu se dá tento nedostatek překlenout tak, že se dva (více) původní datové zdroje před použitím v dokumentu sloučí do jednoho (databázový JOIN, statické sloučení do excelového sešitu). V Publisheru se taková objížďka dá vytvořit samozřejmě také, jen to uživateli nemusí hned dojít. A nápověda Publisheru o tom mlčí.
Když už je řeč o nápovědě, tak v ní se nachází několik článků (i v on-line verzi stahované z webu) přímo převzatých z verze 2007. Takže se zde často hovoří o „aplikaci Publisher 2007”, o nějaké položce „v nabídce X a podnabídce Y” místo „v kartě X a skupině Y”. Tento problém provází i nápovědy ostatních aplikací Office 2010, v nápovědě Publisheru se však nachází chyby i v částech, které už o verzi 2010 vědí. Nápověda někdy směšuje „karty” se „skupinami” a vůbec používá nestejné pojmy pro jeden a tentýž jev. Například skupina Styly obrázků se v nápovědě často nazývá Nástroje obrázků.
O tabulkách už byla řeč při importu. Ještě však musím zmínit, že tabulky se dají umisťovat buď jen jako plovoucí objekty, nebo jako in-line objekty umístěné přesně k levému (pravému) okraji stránky. Pokud by uživatel chtěl tabulku odsadit k nějakému konkrétnímu tabulátoru, nejde to. Tabulce se sice dá nastavit odsazení od okolního textu, to ale funguje jen jako vnější okraj (prázdné místo) mezi tabulkou a textem (např. při umístění tabulky jako plovoucího objektu). Nemá to vliv na umístění tabulky na stránce.
V tabulkách se dá vypnout automatické dělení slov (v Publisheru se primárně slova dělí a je potřeba dělení v případě potřeby vypnout). V okolním textu pak dělení slov zůstane. Bohužel se ale nedá vypnout dělení slov pro určitou buňku tabulky. Dá se vypnout jen pro tabulku jako celek.
Co se týká dělení slov, tak ručně rozdělené slovo se zpravidla chová jako dvě slova spojená spojovníkem – nedá se např. vybrat dvojklikem.
Diagonálně přeškrtnutá buňka tabulky zobrazuje svůj obsah jen z půlky, ne zcela jako ve Wordu či Excelu.
Je třeba dávat pozor i na to, že Publisher uživatele před tiskem nijak neupozorňuje na to, že text či obrázky přesahují tisknutelnou oblast dané tiskárny. Existuje pouze jediné místo, kde se uživatel dozví hodnoty tisknutelné oblasti – malý znak „i” nad volbou tiskárny.
Při přípravě publikace formátu A5 a A6, kterou uživatel tiskne na společné archy formátu A4, se občas stává, že z ničeho nic Publisher označí formát A4 jako „nepoužitelný formát papíru”. Důvod i řešení problému zůstávají skryty.
Malé úskalí číhá na toho, kdo by chtěl exportovat barevnou publikaci s RGB barevným modelem pro komerční tiskárnu (do PDF nebo třeba XPS). 
Při exportu si uživatel nastaví barevný model CMYK, ale ouha, barvy se převedou i v původní publikaci, ze které se provádí export. S tím je třeba počítat a případně po exportu vrátit barevný model zpět.
Hodně mě zamrzelo i to, že Microsoft přidal do Wordu funkci Odstranit pozadí obrázku, a v Publisheru na ni zapomněl. Přitom právě v Publisheru by se opravdu hodila. Sice se u obrázku dá nastavit průhledná barva, tato funkce má ale k dokonalosti opravdu daleko. Jednak se nedá nastavit rozsah sousedních barev, které se budou považovat za průhledné. A pak taky se nedá nastavit konkrétní jmenovitá barva, pouze se dá vybrat určitý bod v bitmapě s pomocí kapátka.
K čemu se proboha ten Publisher vlastně hodí (závěr)
Rozhodně se Publisher nedá použít na nějakou graficky bohatou publikaci. Kdo jednou kreslil vektorovou grafiku v CorelDRAW, nebude to tady ani zkoušet, už jen pro tu namáhavost. Bitmapová grafika se používat sice dá, ovšem pro každou drobnou změnu fotografie je potřeba složitě odběhnout do grafického editoru a pak obrázek znovu načíst.
Paradoxně se Publisher často nedá použít ani pro ten pravý opak – pro nudné textové publikace bez grafiky. V nich se totiž často používají poznámky pod čarou, vysvětlivky a citace, které Publisher nezvládá.
Rozhodně bych nedoporučoval pořizovat Publisher jen proto, aby tisknul wordové dokumenty v brožovaných výtiscích (sešitech). V takovém případě doporučuji zůstat u Wordu samotného a pořídit k němu utilitu FinePrint.
Pokud bych měl uvést typický scénář nasazení Publisheru, pak by se podle mě dal zcela bezpečně použít pro sazbu nějakých městských (obecních) novin. Do takových městských novin není potřeba vkládat poznámky pod čarou, nevkládá se do nich zpravidla žádná oslňující grafika, a nevadí, že někdy fotografie trochu „ujedou” v barevném nastavení.
Ve spolupráci se společností AVE Soft, s. r. o., jsem připravil produktový a zároveň osvětový web Datoveschranky.com.
Program Evolio – Datové schránky
Řešení tohoto problému se na webu nikde přímo nenachází, takže opět snad někomu pomůžu. S ASP.NET WebForms jsem nikdy přímo nepracoval, takže jsem nedávno udělal začátečnickou „chybu“, o které se nikde nepíše.
Řešení
V ASP.NET MVC 2 je drobná nezdokumentovaná chyba. Pokud se v pohledu (view) nachází několik typově silných HTML helper metod, může se stát, že kompilátor nedokáže rozpoznat typy parametrů u všech těchto metod.
V tomto týdnu jsem podstoupil certifikační zkoušky společnosti 
Při přípravě na 
